Pokud máte rádi ovocné džusy, jistě v obchodě často narazíte na dilema, jaký si z množství nabízených značek a příchutí koupit. A podle čeho si ho vůbec vybrat? Ne vždycky totiž pak pijete to, co jste očekávali.
Řady regálů plné krabic a plastikových lahví a v nich obrovské množství džusů, ovocných a zeleninových šťáv či nektarů. Tak vypadá často pohled zákazníka v prodejně a začíná těžké rozhodování. V první řadě je složité se vůbec ve všech těch nápojích vyznat. Pokrok obchodních řetězců nastal v třídění podle příchutí. Váš oblíbený pomeranč tak najdete v široké škále značek, ale v každém případě u sebe. Pak je tedy výběr o něco snažší.
Je to vůbec džus?
U samotného rozhodnutí byste však měli být velice obezřetní. Pro někoho hraje velkou roli cena, pro jiného kvalita a chuť. Rozhodně ale ne všechno, co vidí na první pohled na obalu, je tak docela pravda. Podle encyklopedie je džus: „tekutina připravená mačkáním ovoce nebo zeleniny, při kterém se z nich dostává jejich šťáva.“ Na tom by nebylo nic zvláštního, ovšem nápoje s podílem ovoce či zeleniny se dělí na několik druhů. Ovocná šťáva (tedy džus) má 100% podílu ovocné nebo zeleninové složky. Ovocný nektar už je ředěný a podíl se může dostat dokonce až na čtvrtinu obsahu. Ovocný nápoj je na tom z tohoto pohledu ještě hůře a navíc se do něj mohou přidávat konzervanty, barviva či aromata. A nakonec ovocná limonáda už toho s ovocem moc společného nemá. Snad jen název. Co konkrétně si kupujete, tak zjistíte až z detailního prozkoumání složení na obalu výrobku.
Na nápoje působí negativně světlo, a tak jsou uzavírány do neprostupných obalů. Trvanlivost obsahu se pak také prodlužuje pasterizací, podobně jako třeba u mléka. Po otevření obalu už také působí na šťávy a džusy další vlivy a je doporučeno takový nápoj v krátké době spotřebovat.
Paleta příchutí
To, že výrobci neustále vymýšlejí nová vylepšení svých výrobků, je přirozený marketingový vývoj, jak přilákat zákazníky. Ovšem v poslední době si můžeme všimnout až přehnaného množství zvláštních chuťových kombinací právě u džusů a ovocných či zeleninových šťáv. Zprvu jsem byl zaujat pestrostí u minerálních vod, kde se k běžným ovocným chutím přidávali různé bylinky a když už se na trhu objevila i kaštanová příchuť, zůstal jsem dost zaražen.
U džusů jsem vždy rád experimentoval a zkoušel nové nabízené produkty. Několik kombinací je chuťově zdařilých a nápady je třeba ocenit, ale v jiných případech jde už o čiré šílenství. Nehledě na fakt, že některá spojení ovoce a zeleniny neprospívají našemu zdraví, pak jde hlavně o to, že vybrané kombinace pošetilých obchodníků jsou tak šílené, že mohou zákazníky už předem odradit. Kaktusový fík, bergamot, meduňka, kopřiva a další výplody fantazie mi prostě jako příchutě ovocných nápojů nezapadají. Naopak mezi ty nejoblíbenější obecně patří pomeranč, jablko a multivitamín. Na 1 litr takového pomerančového džusu je potřeba zhruba 2,5 kg pomerančů, ovšem většina nápojů, o kterých jsem výše psal, se ve skutečnosti vyrábí jen z ovocných koncentrátů.
Pravidelné pití nekvalitních, pasterizovaných a jinak upravovaných džusů, nektarů, nápojů či šťáv, ač v krásném lákavém obalu, tak nemusí být pro vaše zdraví zrovna ideální. Důležité je při rozhodování pořádně prozkoumat, na čem si to vlastně hodláte pochutnat.
foto: www.pfanner.cz, www.maspex.cz